Pilsner Urquell

Rozhovory s osobnostmi

Rozhovor

Věda je dobrodružstvím bez hranic

Vladimír Kořen (*1973 v Teplicích), televizní publicista a moderátor, který se stává klasikem televizního zpravodajství z oblasti ekologie a vědy…Do role „klasika“ ho takto pasovala proslulá encyklopedie Wikipedia, nicméně veřejnost ho spíše vnímá jako usměvavého muže, který dokáže na kameru poutavě a s nadšením hovořit o chemických sloučeninách, stejně jako o vymírajících živočišných či rostlinných druzích. Diváci ho znají ze seriálů České hlavy, který dosáhl úctyhodných 337 dílů, Živé srdce Evropy, Tajemství vody a zábavného pořadu Zázraky přírody.

Moderátor Kořen: Pivo patří k největším vynálezům

"Každý vědec má svůj nepoznaný svět"

Je otcem osmileté Magdalény, pětileté Karolíny a ročního Václava. Manželka Martina, mj. mezinárodní šachová mistryně, nyní v rámci projektu Učíme se s Figurkou, připravuje výukovou metodiku zaměřenou na rozvoj intelektu a logického myšlení u malých dětí.

Jak jste se k vědecké tématice vůbec dostal?

Tak nějak to přirozeně vyplavalo na povrch. Jako kluk jsem sbíral zkameněliny, chodil na teplickou hvězdárnu a v komoře jsem dělal chemické experimenty. Po gymnáziu v Teplicích jsem se dostal na žurnalistiku, tam jsem si dal takovou politologickou odbočku. Už za vysokoškolských studií jsem začal pracovat ve zpravodajství České televize, kde jsem si vyzkoušel, jak se nosí kazety kolegům, jak sestavit reportáž i celé zprávy. Několik let jsem byl vedoucím vydání pořadu „21“ a Událostí komentářů, taky jsem moderoval. A pak přišla křižovatka – nabídka na spolupráci v projektu České hlavy. Jako bych se vrátil do svého dětství.

Je věda opravdu takové dobrodružství, jak se někdy říká? A jak konkrétně tato dramata osobně zasáhla vás?

To víte, že dobrodružná je. Každý vědec má svůj nepoznaný svět, který dobývá. Samozřejmě největší vědecká dobrodružství jsou při expedicích. Ať už na sopky nebo k vysokohorským jezerům. Plavili jsme se k čelu ledovce a kus ledu velký jako čtyřpatrový dům se utrhl. My na gumovém člunu a proti nám vlna, při které jsem jenom tiše doufal, že se neotočíme. Dobrodružství je ale i práce s mikroskopem nebo hon na jeden konkrétní gen. Věci se schovávají, tváří se jinak a každý krok je krokem v neznámé krajině.

Při své práci jste se setkal s řadou vědců. Kdo na vás nejvíc zapůsobil?

Je jich hodně. Můj klukovský vzor je Jiří Grygar. Pokaždé, když si s ním podávám ruku, tak ve mně hrkne, že s ním můžu osobně mluvit. Velmi inspirativní je chemik Pavel Hobza. Dává otázky, které jdou k podstatě věcí. Proč je život chemicky závislý na DNA? Jakým výběrem se tahle kyselina dostala k takové výsadě? Úžasný.

Pro mnoho lidí jsou vědci „podivíni“, kteří nevidí, neslyší…Jací jsou doopravdy? Mají smyslu pro humor?

Tak každý dobrý vědec propadl svému světu, který dobývá a snaží se ho poznat. Možná proto nevidí a neslyší. Zkuste se jich ale zeptat na ten jejich svět. To pak uvidíte, jak jemné uši a oči mají. Vidí věci detailněji než my. Mnohdy dokážou líp najít pravou kvalitu. Většina společnosti může být nadšená z nějakého hudebního hitu a pro někoho to může být jenom výsek melodie, kterou už zná z té či oné symfonie, která je ale jako celek bohatší, emocionálnější, propracovanější. No tak asi potom nebude nadšený, když se melodie vysekne, formálně se změní, přidají se bubny a slova. Co se týká humoru, tak ten někteří vědci mají a jiní ne. A je to různé jako jinde. Vždyť jsou jich desetitisíce. Mám pár vědeckých kamarádů, se kterými je u pivka dobrá zábava.

Sám jste byl oceněn v anketě České hlavy za propagaci vědy. Kdo je podle vás největší česká hlava všech dob?

Jan Evangelista Purkyně. Ten u mě vyhrává.

Co vás na vědě nejvíc fascinuje?

Ten fakt, že poznávání nemá hranice. To poznané se rychle rozšiřuje a hranice mezi realitou a snem je neobyčejně vzrušující. Právě na této hranici se vědci procházejí a hledají co možné je a co není.

Co soudíte o současném živoření vědy, resp. její chabé podpoře státem a umíte si představit sponzorská loga na pláštích vědců?

Loga na vědeckém plášti si umím představit a je zájmem každé firmy, aby budovala své výzkumné týmy. Jinak v konkurenci neuspěje. Vydělávají novinky, inovace. Pro vzor nemusíme chodit nikam daleko. Baťa měl svůj základní výzkum, vědce, kteří hledali nové chemikálie. Na ně navazovali technici, kteří vymýšleli, jak z nich udělat něco užitečného – pneumatiky nebo nylonky. Jenže české firmy tohle zatím nemají a do vědy samy neinvestují, kolik by měly. Spíš čekají, že jim stát na inovaci jejich výrobků dá peníze. No to je tak trochu netržní a radši bych byl, aby peníze z mých daní, dostaly třeba vysoké školy.

Jakou mají pořady s vědeckou tématikou sledovanost?

Se závěrečným zápasem naší hokejové reprezentace na turnaji v Naganu se srovnávat nemůžeme, ale s jinými pořady ano. Zázraky přírody byly několikrát nasazeny proti zápasům fotbalové reprezentace a měli jsme sledovanost jenom o jedno dvě procenta nižší. Stále kolem milionu diváků. Ve srovnání s jinými pořady v České televizi patříme k těm hodně sledovaným.

Jak velký tým pracuje na vašich pořadech a jak se rodí tipy?

Záleží projekt od projektu. Zázraky přírody jsou velkou zábavnou show, na které spolupracují desítky specialistů. Co se ale týká obsahu, tam je takové trio režisér, dramaturgyně a moderátoři. Zásadní roli má dramaturgyně Eliška Faeklová, která je centrálním mozkem. Je neobyčejně vzdělaná a kreativní. U projektů jako Tajemství vody, Živé srdce Evropy nebo České hlavy byly menší týmy. O to širší ale byla síť lidí, kteří nám pomáhali s nejrůznějšími tipy.

Měl jste možnost posoudit, jak se rodí a rodily ty největší a nejgeniálnější nápady?

Ptal jsem se na to několika vědců. Třeba matematika Jaroslava Kurzweila, který dostal národní tedy hlavní cenu Česká hlava. Řekl: Já tady doma mám jedno takové kanapíčko. Sem si lehnu, nikdo mě nesmí rušit a pak mě třeba něco napadne…Nebo usnu. Těch cest poznání je hodně. Někoho bohyně moudrosti políbí při luxování, někoho na záchodě, někoho přímo u mikroskopu.

Myslíte si, že dobrý nápad se může zrodit například v atmosféře hospody či při inspirativním doušku, řekněme piva?

Ale to víte, že jo. Ale nesmí se to přehnat, pak hrozí přehmat. Člověk se může přepočítat.

Patří pivo mezi největší objevy?

Pivo je chutný vynález a podle mnoha studií i zdravý. Znám několik desítek lékařů kardiologů, kteří jsou sdruženi v Old Beer Clubu. Od nich vím o pivních zázracích mnohé. Každopádně konzumace piva může mít i stinné stránky, důležité je dávkování.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s listem Náš region