Pilsner Urquell

Rozhovory s osobnostmi

Rozhovor

Dokonalý originál netřeba měnit

Ondřej Havelka je muzikant, zpěvák, herec, zakladatel a vedoucí skupiny Melody Makers. V posledních letech se však také věnuje režii, tu operní vystudoval po absolvování herectví na DAMU. Vzpomeňme například jeho debut s "hokejovou" operou Nagano, po které následovaly další tituly. V současnosti ho nejvíc zaměstnává režie Saturnina v pražském Divadle ABC.

Ondřej Havelka: od Nagana k Saturninovi

"Nakazit společnost prvorepublikovou slušností"

Další rozhovor

Jak v současnosti dělíte svůj čas?

Je to hodně složité. Už jsem ale s léty pochopil, že dělat víc věcí najednou, je neproveditelné a hlavně strašně vyčerpávající. Takže se snažím si čas organizovat tak, abych skutečně dělal vždy jen jednu věc a pořádně. Když režíruji, jako v současné době, tak omezuji koncertování. A naopak, když nerežíruji a nejsem od rána do večera zavřený v divadle, víc s klukama hrajeme.

Takže teď jste víc režisérem než hudebníkem?

Teď jsem byl půl roku jen režisérem, protože jsem měl několik režií za sebou. V Brně jsem dělal operetu Netopýr, Hoffmannovy povídky v Národním divadle v Praze, nejčerstvěji Saturnina v Divadle ABC.

Jirotkův Saturnin, to je vaše mládí a s rolí vyprávěče ve filmovém zpracování jste neodmyslitelně spjat právě vy. Jak moc by vás překvapilo, kdyby se s nabídkou na režírování neobrátili na vás, ale na někoho jiného?

To ne, mě spíš překvapilo, že jsem byl osloven. Vždycky jsem dělal spíš opery a pohyboval jsem se ve světě hudebního divadla. Dneska pražská divadla a ABC patří více k činohře. Je to pro mě milé překvapení. Jsem rád, že vedení divadla vyhovělo mé prosbě, abych to mohl pojmout trochu po svém. Tedy abych ze Saturnina udělal hudební férii a mohl do ní zapojit i svůj orchestr. Takže je to zpracování, které je pouze na motivy Saturnina a těší mě, že tam hraje band a je tam spousta muziky.

Všestranně talentovaný entertainer žije od svých studentských let pouze pro jazz a swing z období mezi dvěma světovými válkami. Tak vás charakterizuje naučná encyklopedie a navíc jste se nikdy netajil obdivem k dvacátým a třicátým letům minulého století. Co vás na té době fascinuje?

Myslím si, že to musela být strašně zajímavá doba. Byla samozřejmě problematická, ale na druhou stranu sociální a etické cítění tehdejší společnosti bylo na vysoké úrovni. Tatíček Masaryk měl velkou váhu a autoritu a vtiskl společnosti etický kodex a slušnost, která byla základem výchovy a společenských vztahů. V zásadě to byla doba klidnější a pomalejší z dnešního pohledu, ale pro život byla jistě příjemnější. Do tehdejších poklidných časů vnesl značné tempo až swing, který pobláznil mladé lidi. Rytmus swingu byl velice opojný a dráždivý. Mě vzrušuje hlavně tehdejší kultura a muzika především.

Chtěl byste v té době žít?

Kdyby existoval stroj času, a on určitě existuje, pouze se to ještě drží pod pokličkou, tak bych se tam rád podíval. Ale asi jen na výlet. Nevím, zda bych tam dokázal žít delší čas.

Je ale něco, co byste si chtěl z té doby odnést?

Řekl bych, že větší část společnosti tenkrát byla kultivovanější a slušněji vychovaná. Vůbec by nebylo od věci tím celou naší společnost „nakazit“.

Určitě i hudbu, že?

Dodnes děláme výhradně původní věci, zatím jsme se neuchýlili k autorské tvorbě, protože máme pocit, že věcí, které lze nalézt v té době, je pořád moc. Neustále hledáme v dobovém repertoáru a taky nacházíme. Tu dobu mám ale rád z obecného pohledu. Například v umění byly všechny druhy provázány. Literáti, hudebníci, výtvarníci, architekti se stýkali navzájem, znali se, společenský život byl mnohem sevřenější. Všichni se tak navzájem ovlivňovali, což bylo pro umění přímo blahodárné.

Pilsner Urquell také tvrdí, že dokonalý originál netřeba měnit…

Naprosto stejné jako v hudbě a našem přístupu. Mně se lidi pořád ptají, proč tak strašně bazírujeme na tom, abychom hráli na dobové nástroje, abychom aranžovali skladby v dobovém duchu a dbali na dobovou interpretaci vedoucí ke zvláštnímu a charakteristickému zvuku, který naše kapela má. Myslím si, že to je základ úspěch, stejně jako se dneska vracejí klasičtí muzikanti k autentické interpretaci například baroka, protože barokní nástroje zkrátka zněly jinak, hrálo se jinak, jinou technikou. A stejné je to i u jazzové a swingové muziky. Byla napsaná pro určitý instrumentář, pro akustické nástroje a tak by se měla hrát. Jen tak zazní v té pravé podobě.

Nerad se stylizujete z jeviště do osobního života. Pro většinu lidí ale asi budete stále gentlemanem ve fraku nebo smokingu, pro něhož se hodí whisky víc než pivo…

A vidíte, já mám pivo rád. Nemohu už vůbec říci, že bych miloval whisky, já jsem spíš na slivovici a podobné destiláty. Plzeň je ale pro mě jednička.

Jak se díváte na pivní kulturu?

Pivo je součástí naší kultury a tradice a mělo by to tak být. Plzeň je pro mě speciální nápoj, unikát. A myslím si, že kultura pití tohoto piva je sama o sobě zakořeněná v tradici a měla by být takto prezentována i dál. Plzeňské pivo by se nemělo pít na množství, ale mělo by se vychutnávat.