Český král Václav II. udělil toto právo Plzni ihned při založení města v roce 1295. Byla to velká výsada, která příslušela domu, nikoli majitelům. Kdo tedy prodal dům, o toto právo přišel. Měšťané své várky vařili v malých privovarech, které stály vně plzeňských hradeb.

Kvalita plzeňských piv během stoletích kolísala. Až roku 1839 došla 250 právovárečným plzeňským měšťanům trpělivost a rozhodli se situaci změnit. Odložili své spory, půjčili si nemalé peníze a pustili se do výstavby nového, moderního pivovaru. Již 15. září 1839 začal hlavní stavitel Martin Stelzer kopat základy. Inspiraci hledal v Bavorsku, kde důkladně studoval stavby velkých pivovarů. Zde také poznal pozdějšího prvního sládka nově vznikajícío Plzeňského Prazdroje.

Dne 5. října 1842 uvařil Josef Groll první várku „podkvasného piva” — spodně kvašeného ležáku, který se od ostatních dosud vařených druhů piva v Plzni lišil právě pomalým spodním kvašením. Plzeňské pivo našlo svoji novou chuť a založilo tak novou pivní kategorii zvanou „pils”.

O první export plzeňského ležáku za hranice Čech se roku 1856 postaral hostinský Josef Šedivý, který zavezl pivo Pilsner Urquell až do hostince ve Vídni. V hostinci v XVII. vídeňském obvodě v Salvátorově ulici 379 se za prvních šest měsíců vyčepovalo 65 věder.

Plzeňské pivo bylo tak úspěšné, že se začaly šířit pokusy o jeho falšování. Proto byla 1. března 1859 u Obchodní a živnostenské komory zaregistrována první ochranná známka Pilsner Bier. Každý sud byl od té doby opatřen známkou a běžným číslem.

Dokonalá chuť a renomé plzeňského piva se šířily dál. V roce 1873 vyrazilo plzeňské pivo poprvé přes Atlantický oceán dobýt Nový svět. O tomto úspěšném tažení do USA napsal časopis Světozor: „ …plzeňské pivo prodává se v Americe v městě Racinu vědro po 17 dolarech... a přece pije se tam plzeňské dosti.”

Na oslavu 50. výroční byl 5. října položen základní kámen nové, „jubilejní” hlavní brány do závodu – symbolu pivovaru, který přetrval až do současnosti. Brána byla postavena podle návrhu stavitele Emanuela Klotze. Sousoší na vrcholu zhotovila dílna pražského sochaře Václava Žďárského, železná vrata plzeňské umělecké zámečnictví Jana Klotze. Do stavby byl 15. května 1893 vsazen závěrečný kámen, obsahující pamětní spisy, fotografie členů správního výboru a novinové zprávy.

V roce 1898 byla zaregistrována ochranná známka Urquell (německy Prazdroj), jejímž cílem bylo jasně odlišit původní a nejstarší plzeňské pivo od piv mladších místních podniků.

Počátkem 20. století začala stále rostoucí výroba Měšťanského pivovaru při rozšiřování provozů narážet na potíže se zásobováním vodou a energií. Šéfinženýr František Spalek proto navrhl komplexní řešení zahrnující výstavbu říční vodárny, studniční vodárny, vodárenské věže, odželezovací stanice vody, chlazeného skladu chmele a elektrárny. Do roku 1907 se tak podařilo uskutečnit unikátní a na svou dobu mimořádně pokrokový technický projekt.

V roce 1913 překročil Měšťanský pivovar poprvé ve své historii výstav 1 000 000 hektolitrů piva a potvrdil tak pozici největšího pivovaru v Rakousko-Uhersku. Během první světové války a krátce po ní se ale produkce výrazně propadla kvůli nedostatku surovin a přechodu na produkci méně stupňových piv, sodové vody a umělého piva Pivolín.

Aby se pivovaru podařilo dodržet prvotřídní kvalitu svého ležáku, zavedl na jaře 1934 bezplatné čištění výčepního zařízení v hospodách svých odběratelů. Za tímto účelem nechal speciálně upravit malý automobil, který propařováním či promýváním čistil pivní trubky. Jak ukázala budoucnost, péče o kvalitu se bohatě vyplatila.

V prosinci roku 1944 byl Plzeňský Prazdroj bombardován – zničena byla část spilek a přímým zásahem byla poničena i budova ředitelství. Ostatní výrobní provozy zůstaly naštěstí ušetřeny - Prazdroj se mohl vařit dál. V květnu roku 1945 byla vyhlášena Národní správa a výroba v pivovaru se vrátila do původních kolejí.

V září 1946 vzniká národní podnik Plzeňské pivovary, do kterého jsou po únoru 1948 slučovány jednotlivé pivovary v západních Čechách. Posledních 13 lokálních pivovarů bylo připojeno v roce 1962.

Pivo Pilsner Urquell bylo v roce 1948 vyvezeno do 46 zemí, z nichž se na prvním místě vzhledem k objemu umístilo Rakousko a na druhém Francie. Mezi nové odběratele patřila například Saúdská Arábie.

V říjnu 1963 byly provedeny závěrečné degustační zkoušky piva z hliníkových sudů. Tento inovativní krok byl velmi přísně prověřován, aby nedošlo k narušení chuťových a dalších charakteristických vlastností piva Pilsner Urquell.

V roce 1989 je zřízen státní podnik, který se vrací k názvu Plzeňské pivovary a který sdružuje pivovary Prazdroj a Gambrinus v Plzni a dále pivovary v Domažlicích, Chebu, Chodové Plané a Karlových Varech.

Nepřehlédnutelnou investicí a inovací Plzeňského pivovaru byla nová sladovna s kapacitou 50 tisíc tun, která zahájila svůj trvalý provoz v roce 1990.

Na jaře 1995 byl v Karlových Varech otevřen první Pilsner Urquell Original Restaurant. V pondělí 29. května 1995 byl stočen poslední hliníkový sud piva Pilsner Urquell. Nadále se používají již jen KEG sudy z nerezové oceli.

Plzeňský Prazdroj, a. s., se v roce 1999 stává součástí světové pivovarnické skupiny South African Breweries (SAB). Pilsner Urquell je vedoucí značkou a mezinárodní vlajkovou lodí globálního portfolia značek SAB.

V říjnu 2008 potvrdily laboratoře Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze a švýcarská Labor Veritas z Curychu, že tradiční chuť a další vlastnosti piva Pilsner Urquell jsou zachovány dodnes. Analýzy srovnávaly výsledky z roku 1897 se současností.

Pilner Urquell oslavil výročí 170 let od uvaření své první várky zlatého ležáku. K příležitosti tohoto jubilea jsme pro vás vytvořili unikátní sérii litrových lahví piva Pilsner Urquell a limitovanou edici půllitrů.